Jedná se o lepidla, která vytvrzují v případě, kdy mají zamezený přístup vzduchu a současně jsou ve styku s kovem.
Kov v tomto případě působí jako katalyzátor. Anaerobní lepidla jsou většinou jednosložková lepidla na bázi metakrylátové pryskyřice. Většinou jsou tekutá, protože tekutá hmota umožňuje ideální průnik všude tam, kde je lepidla potřeba – především do spár a povrchových nerovností, kde vytvrdne a tím se výrazně zvýší pevnost daného spoje. Využívají se nejčastěji v průmyslu pro zajištění šroubů, upevnění ložisek,spojení dílů, ale i jako těsnění trubkových závitů nebo těsnění ploch. Jejich obrovskou výhodou a jedinečnou vlastností je, že jsou odolná vůči vibracím, dynamickému namáhání, tlaku a dokonce i teplotám a většině chemických látek. V případě lepení pasivních materiálů jsou zapotřebí aktivátory, které urychlí vytvrdnutí aktivací polymerizace.